Něco málo o mě

Je mi 26 let a chovem králíčků a všemožných zvířátek se zabývám již od dětství. Vzhledem k tomu, že se u nás králíci chovali odjakživa, nedokážu si dnes bez nich svůj život představit. Původně jsme chovali různá masná plemena pro svou spotřebu, jako malá jsem se o ně starala a dokázala celé hodiny prosedět na kyblíku před králíkárnou a pozorovat ušáky. Vzhledem k tomu, že jsem vždycky měla blíž ke zvířatům než ke svým vrstevníkům, neměla to se mnou rodina někdy moc lehké :) Chovala jsem morčátka, papoušky, dlouhodobě jsem se věnovala jezdectví (také díky svému dědovi, který byl sedlář a ke koním měl velmi blízko). Během studia na střední škole bohužel nebylo moc času na všechna zvířátka, avšak králíčci mi zůstali. Stala jsem se členem Českého svazu chovatelů, Základní Organizace Kostelec nad Labem. Během doby, co králíky chovám, jsem se naučila spoustu věcí a porozumněla jejich chování. Také bych chtěla poděkovat všem, na které jsem se s problémy obracela a oni mi stále trpělivě pomáhali a vše dokola vysvětlovali.

Dnes si už naštěstí se spoustou věcí a nemocí u ušáků dokážu poradit, vím co dělat, aby se jim dalo předejít, případně je léčit. Poznala jsem životní potřeby ušáka a vím, že nestačí králíka jen nakrmit a vytahat špinavou podestýlku z králíkárny. Poznala jsem, že čím víc času ušákům budu věnovat, tím líp porozumím jejich chování a návykům, což se skvěle hodí, pokud králíček např. onemocní. Znám každého svého ušáka, vím jakou má povahu, co mu chutná, co se mu líbí, jak je temperamentní a jak se v dané situaci bude chovat. I když mi všichni říkají, že jdu z práce rovnou ke králíkům na druhou směnu, vím, že k nim jdu ráda a ráda se o ně postarám. Vím, že když jsem si králíčky pořizovala, brala jsem na sebe odpovědnost za jejich životy. Proto se snažím, aby se u mě měli co nejlépe a bez stresů, měli volnost pohybu a kontaktu. Díky svým ušákům jsem dokonce začala zahradničit - to když jsem jim začala pěstovat karotku, kadeřávek a krmnou řepu. Stala jsem se terčem narážek, protože pro své zvířectvo bych se rozkrájela a vystačila si bez lidí. Ano, přiznávám že u zvířat postrádám lež, pomluvy a intriky.

Dala jsem si za cíl svá zvířata šlechtit (někteří lidé tomu občas říkají množení) tak, aby co nejvíce odpovídala standardu a byla obohacením do dalších šlechtitelských chovů či radostí jako nenahraditelný domácí společník. Nyní mám již ustálenou a velmi kvalitní chovnou skupinu králíčků, i když selekce a následný výběr nových zvířat mě stála mnoho sil a času. Velmi mě však mrzí, že mezi chovateli Teddy panuje rivalita a nechota se podělit o jakékoli zkušenosti s chovem. Většina z nich ráda poradí, ale většinou jen když chtějí něco prodat.

Já bych tímto moc chtěla poděkovat všem lidem, především chovatelům klasických ušáků za všechny cenné rady ohledně chovu a genetiky, kteří se mnou měli vždy svatou trpělivost. Také svojí rodině, která je velmi tolerantní a stojí za mnou. Největší dík však patří mému příteli a partnerovi, bez kterého bych dnes neměla vůbec nic, který mi ochotně pomáhá a stojí při mě když se nedaří, zajišťuje veškerou technickou pomoc a v chovu mě podporuje, když po mě ostatní dupou. Velké díky vám všem :)